Košťařský výcvik

Vážení čtenáři.Poprvé v historii Bradavické školy čar a kouzel nám pan ředitel zajistil týden dlouhý zájezd na koštěti.V mudlovských školách mívají lyžařský výcvik,ale protože my samozřejmě na lyžích nejezdíme a  jako správní čarodějové létáme na koštěti,jeli jsme,tedy my,jako že:zmijozelský famfrpálový tým,kam mimochodem také patřím,na košťařský výcvik.Jako profesor,který má na nás dávat pozor s námi jel jak jinak nežli můj otec,Severus Snape senior :)))).Na lyžácích je zvykem se první den roztřídit do skupin,ale na co my se budeme dělit do skupin,když jsme výborní letci na koštěti.Takže.Ubytovali jsme se v čarodějnickém hotelu U Baziliška.Musím přiznat,že paní na recepci trochu pokukovala po mém otci,baba jedna protivná.Navíc měla na sobě růžové šatičky,na nose bradavici a na hlavě klobouk s vycpaným potkanem.Při představě,že by chodila s mým otcem mi naskočila husí kůže.Ble.Rozdělili jsme si pokoje.Já byl jak jinak než s Dracem Malfoyem.Trochu jsme si vybalili věci a šli na oběd.Zlaté Bradavice.Hned jsem se začal těšit domů.Po tom odporném obědě jsme měli pauzu asi tak hodinu.Ani nevíte jak jsem byl rád že si pamatuji recept na lektvar proti žaludeční nevolnosti.Hned jak jsme ho dopili,vyrazili jsme ven na koště.Znáte zimu.Všude bílo,mrzlo,sem tam poletovala nějáká ta vločka a skrz husté mraky na nás vykukovalo sluníčko.Doletěli jsme na jakési famfrpálové hřiště,kde jsme nedělali nic jiného nežli hráli famfrpál.Až do večera.Pak následovala večeře.To už jsem neváhal a udělal si toho zatraceného lektvaru pořádnou zásobu.Obzvláště pak po objevu,že ty šlichty vaří už zmiňovaná paní s potkanem na hlavě.Po večeři jsme všichni zůstali ve společenské místnosti,pokud se tomu ovšem dá tak říkat.Táta si četl měsíčník o černomagických lektvarech,někdo hrál třaskavého petra a já si dal s Dracem partičku šachů.Vůbec nás to nebavilo.A protože jsem hrozně zlobivej kluk,vyrazili jsme s Dracem po tají ven.Na koštěti.Nic moc venku nebylo.Jenom nějáké mudlovské obchody a pár chatiček.V duchu jsem si říkal co je tohle za zapadákov.Samozřejmě trochu jinak řečeno.Když jsme se vrátili,bylo už pozdě večer.Hlavní dveře byly zamčené.Alohomora naštěstí stačila na to,aby se otevřely.Chodba v přízemí v té tmě vypadala poněkud strašidelně.Tiše jsme se prodírali tou tmou až k nějákým dveřím.V tu chvíli nás někdo ze zadu pod krkem čapl za hábit.Bylo nám jasné,že to byl můj otec.Vypadal dost naštvaně.Rozsvítil světlo v chodbě, navedl nás ať se posadíme a začal nám dost krutě nadávat.Jeho nepříjemný ton hlasu byl děsivý.Jenomže nám nemohl nic moc udělat než nás seřvat,protože Draco měl bohatého otce a ten by ho potopil a já byl a stále jsem jeho dokonalý syn.Šli jsme tedy spát.Spát???Kde že...Až do rána jsme rozebírali holky.Která se komu líbí a která ne.Bylo to dost zajímavý.Ráno byla snídaně.Odporné jako vždy.Rozhodl jsem se udělat něco,za co bych měl jako školní trest vařit v kuchyni.Přemýšlel jsem nad tím dlouho.Pak mě to ťuklo.V pokoji jsem uvařil jakousi břečku,kterou jsem potom tý hnusný ženský nalil do polévky.Asi tak 10 minut jsem čekal,co se stane.Následoval výbuch smíchu všech mých kamarádů,kromě otce.Když tý babě vyrašily na obličeji ostře zelené pupínky,bylo mu jasné,že za to mohu já.Zelená je totiž něco jako můj podpis.Asi ho také nenapadlo nic lepšího nežli mě a tak jsem musel jít mýt nádobí.Odhadoval bych,že buď ta ženská měla zatraceně mizernou školu a nebo se nedostala ani do první třídy.Neuměla ani ta základní zaklínadla na úklid,vaření a vůbec vedení domácnosti.Nechtěl bych ,aby se teť o mě říkalo ,že jsem nějáká domácí puťka,ale nějakým stylem se mi to tam povedlo dát dohromady.Odpoledne místo létání na koštěti s ostatníma,jsem využil letaxovou síť a zašel do knihovny v Bradavicích.Po dvou hodinách se mi konečně podařilo nalézt normální kuchařku.Po krátkém rozhovoru s knihovnicí,která se evidentně lekla,když uviděla,co si půjčuji,jsem se vrátil do hotelu U Baziliška.Teť už chápu to pojmenování.Všude je všechno slizké,odporné a strach nahánějící jako bazilišek.V duchu jsem záviděl návštěvníkům hotelu U Jednorožce.Dorazil jsem do kuchyně,položil na kuchyňskou linku kuchařku,zapl nějákou dobrou muziku.Takže Nightwish.Poté jsem vyhnal tu kreaturu ,která vážně nemá vkus ani talent na vaření.Vařit není nic těžkého.V podstatě je to to samé jako připravovat lektvary.I výsledek byl vyhovující.Poprvé za tento pobyt všem chutnalo.Po večeři bylo veselo.Učili jsme tu bláznivou ženskou nějáká užitečná zaklínadla.Pro nás všechny to byly naprosto primitivní záležitosti,ale ta ženská to pořád něják komolila.Chvílí jsme uvažovali,jestli není moták.To jsme vyloučili,když se načila pomocíí zaklínadla oloupat brambory,které doteť servírovala se slupkou.Další den ráno jsme měli konečně normální snídani,oběd i večeři a to i bez mé pomoci.Možná to bylo tím,že tu knížku,co jsem půjčil z knihovny nedala z ruky.Nakonec jsem jí musel udělat přesný duplikát,jinak bychom opět museli počítat se zvráceným jídelníčkem.Dopoledne jsme vyrazili na překážkovou dráhu zvanou Košťálka.Ve vzduchu visely různé obruče, tunely a podobně.Vidět to na zemi,připadalo by mi to jako cvičiště pro psy.Zrovna sněžilo a fičel vítr.Proletět to bez úrazu dalo čím dál větší práci.Odpoledne jsme lítali na čas v prostoru od lesa až po druhý les a zpět.Zhruba tři kilometry.Další den jsme létali závody mezi sebou.Není nic snadnějšího než předletět Draca.Alespoň to tak vypadalo první závod.Druhý byl už těžší.Obzvláště pak,když otec vybíral trasu.To byly pořád samé skály,slalom mezi stromy,podletět pod mosty nad zamrzlými řekami a podobně.Leckdo zavadil o tu zmrzlou vodu v řece,ztratil rovnováhu a upadl.Ani já nevyvázl bez modřin.Docela by mě zajímalo,jak by tohle sletěl na koštěti otec.Kromě toho jsem nemyslel na nic jiného než na to,že zítra se už konečně vrátím domů.Pobyt jsme ukončili famfrpálovým zápasem s Wilbournskými vosami.Zvítězili jsme.Druhý den jsme po snídani vyrazili na košťatech do Bradavic.Samosebou jsme se nejprve rozloučili s tou paní v recepci.Doufám,že teť bude už jen dobře vařit.Taky by si do toho svýho hotýlku měla pozvat Armanyho.Třeba by jí poradil,že nosit vycpaného potkana na hlavě není zrovna moc v modě.