Krvavé hony

Pověsti o tzv. divoké honbě, tedy o smečce neviditelných - nejspíš pekelných - lovců a jejich průvodců, děsivých přízraků psů a divokých koček, u nás patří mezi ty nejstrašidelnější. Ta naše se vypráví v okolí Merklína na Přešticku v Západních Čechách..

Setkal se tam sní před lety merklínský hajný, svědomitý a poctivý člověk, který nelitoval času ani námahy na obchůzky po svěřeném polesí. V prosinci, zvláště  po setmění, se však nejraději zdržoval v háovně. V té době se lesem právě ona divoká honba a štvala zvěř.

Smrtící setkání

- Potkat ji se mohlo snadno stát člověku osudným. Pytlák, který se do merklínského lesa vydal za měsíčního svitu pro zajíce na Vánoce, na takové setkání doplatil životem. Našli ho až ráno ležícího na cestě, bez úlovku, celého pošlapaného a pobitého, ani mluvit nemohl. Do večera zemřel! Hajný tedy žádné noční výpravy raději neriskoval a seděl doma. Přece si ho však divoká honba našla!

Hajný v ohrožení

Když jednou v noci opravoval svoji ručnici, zaslechl z lesa, jak se najednou zvedá nebývalý vichr. Otevřel okno, aby se podíval, jaká spoušť hrozí jeho milovanému lesu, ale viděl jen ohýbající se stromy  a jakýsi temný mrak, jak se valí lesem. A už  slyšel lomoz jezdecké družiny, štěkání psů, troubení rohů a volání lovců: Haló Haló! Hajný jak stál u okna, se neudržel a taky jim zavolal na pozdrav. Za chvíli všechno utichlo a hajný se chystal do postele. V té chvíli někdo zaťukal na okno. Byl to jakýsi muž, v ruce zajíce a podával mu ho se slovy: Pomáhals štvát, tady máš podíl na kořisti! Hajnému se to nezdálo, ani okno znovu neotevřel, jen mu rukou ukazoval že nic nechce. V té chvíli se lovec divoce zasmál: Dobře že toho zajíce nechceš ! Jinak by tě potkalo totéž co jeho" A při těch slovech roztrhal zvíře ve dví, hodil ho na zem a zmizel.