Kniha Mrtvých

Egyptě (přibližně 1550 př.n.l.). Starověcí Egypťané ji však označovali názvem "Formule pro vycházení za dne". Jde o soubor textů, který prakticky nahradil používání Textů pyramid a Textů rakví, protože byly mnohem dostupnější. Kniha mrtvých je rozšířenou verzí Textů rakví.Celá kniha obsahovala 200 zaříkadel, ale rodina zemřelého si mohla vybrat, o která a o kolik zaříkadel mají zájem.Texty byly většinou napsané na papyrových svitcích, ale některá zaříkadla mohla být napsaná přímo na rakvích, amuletech, na zdech hrobek, na soškách a na sochách. Papyrové svitky bývaly umístěny v rakvi vedle těla, nebo byly zabaleny v obinadlech mumie. Někdy se také vkládaly do dutých sošek Ptah-Sokar-Usira, memfidského pohřebního božstva. Obvykle byly texty psány hieroglyfickým písmem, ale mohly být také napsány písmem kurzívním, hieratickým nebo démotickým a byly doprovázeny barevnými ilustracemi nebo vinětami.Hlavním účel Knihy mrtvých bylo poskytnou mrtvému sbírku zaříkadel, která měla zajistit bezpečný přechod do posmrtného života. V zaklínadlech dominoval kult Usira. Cílem bylo ztotožnění s tímto bohem, protože právě Usir rozhodoval o způsobilosti k posmrtnému životu. Texty poskytují cenné rady o tom, kdy a kam mají být umístěny amulety při mumifikaci, vyjadřují představu Egypťanů o posmrtném životě. Nejdůležitější kapitolou Knihy mrtvých je asi kapitola 125, která popisuje závěrečný soud mrtvého před Usirem.Žádná kopie Knihy mrtvých neobsahovala všechna zaříkadla. Dnešní egyptologové se řídí podle systému, který v roce 1842 zavedl Karel Richard Lepsius. Zaklínadla jsou číslována jako kapitoly a jako hlavní předloha jim slouží opis Knihy mrtvých Iufancha z Ptolemaiovského období. Tento exemplář má 165 kapitol.Na konci Ptolemaiovského období byly pohřební texty kratší a Knihu mrtvých nahrazovala Kniha dýchání nebo Kniha neustávající věčnosti. Mohly být napsány na jeden list papyru a svinuté uložené vedle hlavy a nohou zemřelého. I nadále však plnily svou ochranou funkci.

Mýtus o Eset a Osiridovi

Podle legendy vládli v dávných časech na zemi bohové lidem. Jedním z mytologických králů měl být i Osiris, který na zemi panoval spravedlivě a vedl lid k blahobytu. Měl však také bratra, jenž byl jeho pravým opakem. Jeho bratr, jménem Seth, byl zlý a krutý a Osiridovi záviděl moc nad světem. Rozhodl se tedy, že ho zavraždí a sám místo něj usedne na královský trůn.Seth si připravil lest, pozval svého bratra na hostinu, kde mu měl jako dar předat nádhernou rakev, avšak Seth předstíral, že si není jistý, zda je rakev dosti velká pro Osirida a tak ho požádal, aby do rakve ulehl a vyzkoušel si jí. Osiris, netuše zradu do rakve ulehl, v tu chvíli Seth truhlu uzavřel, rozsekal ji na mnoho kusů a ty rozházel do Nilu po celém Egyptě.Osiris měl ale milující manželku Eset, která všechny jeho kousky sesbírala a z lásky k němu, ho pomocí kouzel a čar vzkřísila opět k životu. Za přispění boha Anubise ho potom ještě nabalzamovala, čímž "oživila" jeho tělo a obnovila všechny životní funkce, vytvořila tak i první mumii v dějinách světa.Od té chvíle, však již Osiris nemohl být králem ve světě živých, a tak se proměnil v boha podsvětí, v boha mrtvých. Seth za svou zradu zaplatil, Osiridův syn Hór pomstil svého otce, a bůh Seth se stal bohem zla, pouště, nehostinných a cizích zemí.